Z královny večírků pekařkou, aneb kváskování je opravdu pro každého

Kdyby mně někdo před pár lety řekl, že JÁ si budu doma sama péct kváskový chleba, nejspíš bych si zaklepala na čelo a pěkně bych se mu vysmála. Jsem člověk s velkým množstvím energie a doma moc neposedím. Touto dobou jsem měla zrovna takové období, že jsem měla strach aby mně náhodou něco neuteklo, tak jsem se na 200% snažila všechno stihnout. Práce, po práci sport, nějaká kultura – kino, divadlo, vernisáž nebo jen tak se potkat s kamarády na afterwork drink.

Kam bych do svého nabitého programu proboha nacpala několikahodinové kynutí těsta na chleba?

Zbytečnost, chleba si přece můžu koupit.

Doma jsem se moc nezdržovala, proč taky? Když se člověk přestěhuje do nového, cizího města, chce toho pozkoumat co nejvíc. Objevit nové obzory, načerpat kouzlo okamžiku a energii z okolí. Všechno je naprosto pochopitelné, jen by se z této počáteční honby za něčím novým, nepoznaným neměl stát životní styl.

Jelikož se o zdravou stravou zajímám odjakživa, téma pečení vlastního kváskového chlebu nebylo žádnou novinkou. Několikrát jsem se pokoušela upéct dobrý zdravý chlebík. První pokusy nebyly teda nic moc, konzistence chlebu byla taková trošku tvrdší, dokonce si nejsem jistá, pokud bych s ním hodila o zeď, zda by v ní neudělal díru.

Ale nevzdávala jsem se. Postupně už jsem si sama vyšperkovala recepty na chutné, rychlé chlebíky bez kvásku a dokonce i bez kvasnic. Pořád to nějak nebylo ono.

A pak to přišlo.

Moje sestra si založila vlastní kvásek, tím se mně naskytla šance to teď opravdu vyzkoušet pod odborným dohledem mé mladší sestry. Tady se rozplynou iluze, že starší sourozenec je tomu mladšímu vzorem.

No jo, ale jak u mě ten kvásek přežije, když to nezvládne ani kaktus? Asi jsem doteď měla nějaké slabé kusy. Sestra mě uklidnila slovy, že nemusím mít vůbec strach, kvásek je držák. Tak jsem se do toho s velkou motivací pustila taky. Trošku nám trvalo, než jsme si na sebe zvykly, několikrát kvásek bohužel nepřežil, asi nebyl zvyklý na jinou část města, nebo to nebyl takový držák, jak sestra tvrdila. Jinak si to opravdu neumím vysvětlit.

Pořád jsem si říkala, když to zvládnou ostatní musím to přece zvládnout taky!

Když už jsem si od sestry brala 3. kvásek, protože ty dva předchozí nebyly dost odolné na přežití v bojových podmínkách, se mně sestra zeptala: „ Dala si mu vůbec jméno?“ No jasně, že nedala! V tom byl zakopaný pes. Do třetice všeho dobrého. Kvásek dostal jméno PUPSI a začaly jsme spolu psát nové kváskové dějiny.

Nebudu se chlubit, že už ze začátku jsem pekla chleby jako z pekárny, mně se to tak teda zdálo, ale když se dívám zpětně na fotky svých výtvorů, nebylo to tak. Začátek je vždy složitý. Nejdřív se mně hodně dařily péct tzv. „africké chleby“, dále jsem si oblíbila chleby „jihoevropského “ typu a postupně jsem se blížila barvě a vzhledu chlebu naší „středoevropské populace“. Nejsem žádný rasista, to vůbec, ale černou barvu chlebu prostě ničím nepřebiješ. Ani ty vločky to moc nezachránily.

Den ode dne jsem se zlepšovala, můj pokrok byl vidět krok za krokem. Pořád se mám co učit, ale jsem na sebe hrdá, že jsem takový na první pohled náročný úkol zvládla a ráda bych vás inspirovala k tomu, že vy to také zvládnete. Teď si můžu pochutnávat na zdravém, křupavém, domácím chlebíku kdy se mi jen zachce.
Hlavní ponaučení, která z toho plynou jsou VYDRŽET a POJMENOVAT KVÁSEK.

Můj oblíbený univerzální recept na domácí kváskový chlebík:
200 g rozkvasu
250 g bio celozrnné špaldové mouky
200 g bio pšeničné hladké (celozrnné) mouky
10 g soli
375 g vody
Ořechy, semínka podle chuti.

Příprava rozkvasu: 2 polévkové lžíce kvásku smícháme s 120g celozrnné mouky (nejlépe žitné, ale já používám i jiné mouky podle toho jakou doma zrovna mám) a 120 ml vlažné vody. Vše dobře promácháme a necháme stát za pokojové teploty a bez přítomosti vzduchu (přikryjeme idelitovým sáčkem, nebo používáme uzavíratelnou nádobu) 12h. Po 12 hodinách je rozkvaz hotový, odebereme si z něj opět 2 polévkové lžíce do skleněné nádoby a uchováváme v ledničce pro další pečení.

Toto je ten náš KVÁSEK.

Ingredience smícháme, necháme 3 hodiny kynout při pokojové teplotě. Každých 20 minut těsto překládáme a poté necháme ještě 3 hodiny kynout v lednici.

Pečeme při 250 stupních 20 minut, pak stáhneme na 200 stupňů a pečeme dalších 30 minut.

Mouky si libovolně míchám podle toho, jakou doma právě mám. Nedělám z toho žádnou vědu a vždy mně vznikne úplně jiný lahodný chlebík. Nic na tom není, je to opravdu jednoduché a když jsem to zvládla já, zvládnete to taky.

Dobrou chuť
Jednoduše a zdravě Markéta